James ve 13

Všechno nejlepší k 13. narozeninám mému synovi Jamesovi, který každou volnou chvíli věnuje hraní fotbalu, procvičování fotbalových pohybů, čtení o fotbale, sledování fotbalových analýz a herních klipů na YouTube a hraní fotbalových videoher.

Na podzim roku 2015, když Jamesův tým prohrál finále ligy o jeden bod, kvůli Jamesově vlastní chybné hlavičce – náhodná věc, která se stává pořád – byl v slzách. Byl přesvědčen, že jeho spoluhráči ho obvinili z prohry, i když ve skutečnosti to nikdo z nich neudělal; všichni byli vděční, že to nebyli oni, komu se to stalo. Objal jsem ho a on řekl: 'Jen jednou v životě jsem chtěl něco vyhrát.'

Toto je chlapec, který vyhazuje účastnické trofeje do odpadu. Dělá to od svých sedmi let. Poprvé, když nějakou dostal, za účast na 1K procházce pro charitu, zeptal jsem se ho: 'Nechceš dát svou trofej na polici?' a řekl: 'Všichni jeden z nich dostali, tati. Nic to neznamená.'



Poté, co jeho tým v roce 2015 prohrál finále, sotva vstal dva dny z postele, byl tak deprimovaný a pak řekl, že už nechce hrát. Ke konci druhého dne jsem slyšel, jak vstal z postele a sešel dolů, a po chvíli jsem slyšel známé ťuk, ťuk, ťuk Jamese kopajícího míčem o zadní stěnu domu.

Zeptal se mě, jestli bych ho nepřihlásil na zimní ligu, na takovou, kde se hraje uvnitř v tělocvičně. Řekl jsem ano. Během těch týdnů se stalo něco zajímavého: začal pozorněji sledovat a naslouchat a neběhal tolik. Sledoval, jak se míč pohybuje po hřišti, a pak přišel na to, kde by mohl skončit, šel tam a ukradl ho jinému hráči nebo pomohl jednomu ze svých spoluhráčů. Pohyboval se méně často než kterýkoli jiný hráč, ale když se pohyboval, bylo to účelné a velmi rychle.

Když jsem ho sledoval, jak hraje, začal jsem přemýšlet o pohybu odpadu, o tom, kolik času trávím každý den věcmi, které nejsou nutné. Začal jsem si pečlivěji blokovat čas v kalendáři, odhadoval, jak dlouho to trvalo udělat věci dobře, ale rychle, a držel jsem se odhadů, kdykoli to bylo možné. Začal jsem pozorněji sledovat a naslouchat svému životu a šetřit si energii na věci, které byly důležité a které by mohly přinést výsledky. Později jsem Jamesovi řekl, že jsem se toho hodně naučil, když jsem ho viděl hrát v té tělocvičně.

Zhruba v této době začal James také pravidelně hrát, někdy i šest dní v týdnu, na venkovním hřišti pár čtvrtí od nás, s přáteli a s kýmkoli, kdo tam náhodou byl. Bylo to koncem ledna, února, začátkem března. Některé dny byla taková zima, že jsem stěží vydržel být venku déle než deset minut. Hrál dvě hodiny, někdy i tři. Když slunce zapadlo, většina ostatních hráčů šla domů. James zůstane, dokud nebude taková tma, že míč sotva viděl.

Začal nosit míč do školy a ze školy. Kopal do něj cestou na metro a poté, co vystoupil z vlaku, dokopal zbývající čtyři bloky do školy. Pak na konci dne kopal do míče, když šel do metra, jel na fotbalové hřiště a hrál si tři hodiny, než se vrátil domů na večeři. Slyšel jsem, jak kope do míče, když šel po bloku a přibližoval se k našim předním dveřím: ťuk, ťuk, ťuk .

Následující podzim jeho tým vyhrál ligu a pohár. Všichni hráli s velkým duchem, trenér byl vynikající a James vedl ligu v bodování.

Osoba nejvíce zodpovědná za Jamesovo zlepšení byl James. Bral hru vážně a tvrdě na ní pracoval. Nikdy to nepovažoval za práci. Dělal jen to, co miloval nejvíc.

Loni v létě mi řekl, že až vyroste, chtěl by být fotbalistou menší ligy. Přemýšlel jsem: 'Proč malá liga?' Později jsem přišel na to, že samozřejmě sní o startu za Everton – jeho tým! — ale hlavním cílem není dělat nic jiného, ​​než celý den hrát fotbal a dostávat za to zaplaceno. Je mu jedno, kde hraje nebo jak dobrý je tým, pokud je to jeho práce.

Před pár týdny si James jako brankář zlomil palec. Doktor mu dal sádru a řekl mu, že nemůže hrát fotbal, dokud se mu nezahojí palec. Přišel domů hned po škole, šel nahoru, vlezl si do postele a zůstal tam v depresi. Pak asi po týdnu měl najednou zase dobrou náladu. Když se jeho nálada zvedla, začal se asi tři hodiny po skončení školy vracet domů s čerstvou špínou na botách.

Řekl jsem mu: 'Podívej, já vím, že hraješ fotbal. Jen mi slib, že když budeš cítit, že padáš dolů, otočíš své tělo, abys ochránil tu paži.'

Řekl: 'OK.'

Sádru dostane zítra, den po svých narozeninách.